Tekutina je látka, jejíž částice mají schopnost se i za účinku malých sil (jaké vyvozuje např. zemské tíhové pole) navzájem pohybovat, téci, proudit. Z hlediska látkového skupenství se mezi tekutiny zařazují kapaliny a plyny.

Kapaliny nemají určitý tvar (snadno jej mění, např. za působení tíhy zaujmou tvar nádoby a minimem potenciální energie), mají však relativně určitý objem, takže se obvykle pokládají za nestlačitelné (i když je nutno jejich byť i malou stlačitelnost respektovat při stanovení jejich termodynamického stavu, vyskytují se v nich i jevy stlačitelností podmíněné, jako je šíření tlakového rozruchu rychlostí zvuku konečné velikosti).

Plyny nemají ani určitý tvar, ani určitý objem, vyplňují nádobu, do níž jsou vpuštěny, spojitě a téměř homogenně. Podléhají však vnějšímu silovému poli. Pro různé skupiny úloh se zavádějí různé termodynamické modely plynů. Nejvíce jsou idealizovány vlastnosti modelu zvaného ideální plyn. Je nekonečně stlačitelný, řídí se bez omezení zákonem Boyleovým-Gay-Lussacovým, jeho měrné kapacity jsou konstantní, není vazký. ´Další modely připouštění některé kompromisy, jak např. plyn polodokonalý připouští závislost měrných tepelných kapacit na teplotě, v hydromechanice se zase pracuje s modelem vazkého plynu, jeho stavové chování se však pokládá za shodné s plynem ideálním. Pod pojmem reálný plyn by měly být připuštěny obecné vlastnosti, často jsou však omezeny někdy i složitou stavovou rovnicí (takový plyn pak bývá nazván jménem jeho autora).