Metalurgie slitin hliníku

Technicky čistý hliník (hutní hliník) obsahuje 99 až 99,9 % Al. Má poměrně malou pevnost, výrazný pokles pevnostních charakteristik za zvýšených teplot a špatné slévárenské vlastnosti. K výrobě odlitků je používán výjimečně tam, kde je požadována vysoká elektrická vodivost, např. pro rotory asynchronních motorů.

Uvedené nedostatky hliníku stály za vývojem celé řady v současnosti používaných slitin pro výrobu odlitků, které se od slitin tvářených odlišují vyšším obsahem legujících prvků, heterogenní strukturou s podílem eutektika a nižší plastičností. S rostoucím podílem eutektika jejich tvárnost klesá, ale zlepšují se slévárenské vlastnosti. Navíc určité legující prvky a jejich vhodné kombinace vytvářejí s hliníkem tuhé roztoky s rozpustností závislou na teplotě, která umožňuje podstatně zlepšovat mechanické vlastnosti odlitků vytvrzováním.

Slitiny hliníku je možno odlévat všemi běžnými způsoby. Užívá se zejména lití do písku, gravitační do kokil a tlakové lití. Rychlé chladnutí v kovových formách snižuje porezitu a přispívá ke vzniku jemnozrnné struktury a zlepšení mechanických vlastností. Výrazné zdokonalení užitných vlastností odlitků je možné dosáhnout izostatickým lisováním za tepla, tzv. hippováním, kterým je možno napravit nedostatky lité struktury a snížit rozptyl vlastností až téměř na úroveň tvářených slitin.

Slitiny hliníku jsou využívány pro součásti, od nichž je požadována nízká hmotnost nebo odolnost proti korozi. Mají výhodnou kombinaci pevnosti a houževnatosti. Patří k nejsnadněji obrobitelným. K nezanedbatelným výhodám patří jejich netoxičnost a poměrně snadná recyklovatelnost.

 

Slitinové prvky a nečistoty ve slitinách hliníku

Měď patří k tradičním přísadám ve slitinách hliníku. Zvyšuje jejich tvrdost, pevnost a tepelnou vodivost. Nepříznivě ovlivňuje tvárnost, sklon ke vzniku trhlin a odolnost proti korozi. Za určitých podmínek zvyšuje citlivost i ke korozi pod napětím. Rozšiřuje interval tuhnutí, a tím zvyšuje riziko ředin. Fáze CuAl2 umožňuje vytvrzování – nejúčinněji při obsahu 4 až 6 % Cu. Měď zlepšuje obrobitelnost slitin hliníku. Je nepřípustná v odlitcích pro potravinářský průmysl.

Křemík obsahuje většina užívaných slévárenských slitin hliníku vzhledem k tomu, že výrazně zlepšuje jejich technologické vlastnosti. Ovlivňuje příznivě tekutost, schopnost dosazování z nálitků a odolnost proti vzniku trhlin. Navíc zvyšuje pevnost odlitků a jejich odolnost proti korozi. Křemík se snižuje hustotu a součinitel teplotní roztažnosti. Křemíková fáze je tvrdá. Proto s jeho rostoucím obsahem stoupá tvrdost a klesá tvárnost a obrobitelnost slitin. Optimální obsah křemíku je závislý na způsobu lití. Pro lití do pískových, sádrových a skořepinových forem, kde je tuhnutí nejpomalejší, je nejvýhodnější 5 až 7 % Si, pro gravitační lití do kokil 7 až 9 % Si a pro tlakové lití 8 až 12 % Si.

Hořčík v přísadách 0,25 až 0,7 % Mg umožňuje vytvrzování slitin Al-Si, kterým lze více než zdvojnásobit jejich pevnost. Ze stejných důvodů je rovněž používán ve slitinách Al-Si obsahujících měď, nikl a další prvky. Přísady kolem 1 % Mg jsou užívány v pístových slitinách s vysokým obsahem křemíku a 3 až 10 % Mg ve slitinách s nízkým obsahem křemíku pro zvýšení odolnosti proti korozi, zlepšení jasnosti povrchu a možnost eloxování. Přítomnost hořčíku zvyšuje ztráty oxidací při tavení. Nestabilita a stárnutí při pokojové teplotě slitin s vyšším obsahem hořčíku bývají důvodem pro jejich tepelné zpracování.

Zinek sám nenabízí v kombinaci s hliníkem žádné výhody. Je-li však použit společně s mědí nebo hořčíkem, tvoří výhodné slitiny, které je možno tepelně zpracovávat nebo vytvrzovat přirozeným stárnutím.

Nikl zvyšuje pevnost, houževnatost a odolnost proti korozi. Navíc snižuje součinitel teplotní roztažnosti. Přísady do 2 % Ni v  kombinaci s mědí nebo křemíkem zvyšují pevnost a tvrdost při zvýšených teplotách. Slitiny s niklem se používají zejména pro odlitky pístů a hlav válců.

Železo je ve slitinách hliníku běžnou (ale velmi sledovanou) nečistotou s  nízkou rozpustností ( ~ 0,05 %). Dostává do slitin hliníku ze vsázkových surovin (šrotu), nebo rozpouštěním z nářadí, tavících kelímků, kovových forem apod. Již při malém obsahu tvoří intermetalické fáze – FeAl3, FeSiAl5, AlFeSi aj. ve tvaru destiček (na výbrusu jehlice). Tyto nerozpustné fáze zlepšují pevnost, zejména za zvýšených teplot, ale s jejich rostoucím podílem se zhoršuje zabíhavost a schopnost dosazování z nálitků. Fáze obsahující železo mají značně odlišný modul pružnosti a teplotní roztažnost než hliník. Proto se uplatňují jako koncentrátory napětí při mechanickém namáhání. Ke kompenzaci nepříznivého vlivu železa se užívají přísady Mn, Co, Cr, Be a Ni.

U slitin Al-Si zvyšuje železo pevnost, snižuje tvárnost a odolnost proti korozi. U slitin Al-Cu váže měď na Al7FeCu2, čímž snižuje jejich pevnost. U slitin Al-Cu-Ni zlepšuje železo pevnostní charakteristiky za zvýšených teplot.

Přísady 0,9 až 1,0 % Fe jsou užívány u slitin pro tlakové lití k potlačení lepení slitiny na formy a zvýšení jejich životnosti. Vyšší obsahy železa snižují tvárnost a obrobitelnost. S výjimkou tlakového lití má být jeho obsah u běžných odlitků nižší než 0,6 až 0,8 % Fe a u dynamicky namáhaných odlitků nižší než 0,15 % Fe.

Technologické problémy způsobuje vznik tzv. kalových fází železa s manganem a chrómem. Ty se tvoří při udržování slitin na nízké teplotě a při nedostatečném čištění pecí. Jsou to polyedrické nebo rozvětvené útvary sloučenin těžkých kovů vznikající peritektickou přeměnou. V udržovacích pecích dosahují velikosti řádově až centimetrů. Mají vysokou hustotu (až 3500 kg/m3), a proto v pecích (někdy i v masivních odlitcích) sedimentují a nelze je znovu rozpustit. Tyto fáze zvyšují opotřebení strojů a nástrojů, snižují tekutost kovu a výrazně zhoršují pevnost, tažnost a obrobitelnost odlitků.

Mangan je důležitým legujícím prvkem u tvářených slitin hliníku. Z jejich odpadu se dostává do slévárenských slitin, kde je jeho přínos menší, nebo je považován za nečistotu. Zjemňuje strukturu a eliminuje negativní vliv železa, s nímž (% Mn ≈ ½ % Fe) tvoří kompaktní tvarově příznivější intermetalické fáze (FeMnAl6) označované jako „čínské písmo“ či „rybí kost“. Tím lze potlačit křehkost a zvýšit tažnost. Jeho přítomnost do 2 % zvyšuje pevnost, tvárnost, houževnatost a odolnost proti korozi.

Cín je užíván v množství až do 25 % pro zlepšení kluzných vlastností. Jeho přísady se rovněž užívají pro zlepšení obrobitelnosti. Při malých koncentracích urychluje stárnutí a zvyšuje pevnostní charakteristiky slitin Al-Cu. Nad 0,05 % způsobuje vznik trhlin za tepla a zhoršuje odolnost proti korozi.

Olovo při obsazích přes 0,1 % zlepšuje obrobitelnost. U slitin Al-Cu-Mg může být příčinou trhlin za tepla v důsledku segregace.

Kobalt ovlivňuje morfologii fází bohatých na železo převodem z jehlicovité na kulovitou formu.

Chróm tvoří sloučeninu CrAl7 s velmi malou rozpustností, která potlačuje tendence k růstu zrn. Malé přísady chrómu se užívají u slitin určených k přirozenému stárnutí a u tepelně nestabilních slitin. U některých slitin zlepšuje chróm odolnost proti korozi. Společně se železem a manganem zvyšuje riziko vzniku kalových fází.

Molybden je ojediněle užíván v množství do 0,3 % pro zjemnění struktury.

Stříbro je užíváno výjimečně u vysokopevnostních slitin Al-Cu v koncentracích 0,5 až 1,0 % k podpoře vytvrzování a zvýšení odolnosti proti korozi pod napětím.

Kadmium v množstvích přesahujících 0,1 % zlepšuje obrobitelnost. Má však teplotu varu pouze 767 °C. Proto při tavení hrozí kontaminace prostředí. Jeho přítomnost v lidském těle je příčinou celé řady vážných onemocnění. Proto se jeho přísady neužívají.

Titan a bor se užívají pro zjemnění struktury, neboť tvoří stabilní krystalizační zárodky (TiB2, TiAl3). Zvýšená množství titanu se užívají pro potlačení sklonu ke vzniku trhlin a zvýšení pevnosti za běžných i zvýšených teplot. Vyšší obsahy boru tvoří nežádoucí vměstky s negativním dopadem na mechanické vlastnosti a opotřebení obráběcích nástrojů. Přísady boru se užívají také pro zlepšení elektrické vodivosti slitin hliníku tím, že na sebe před litím váží titan a vanad.

Zirkonium je u slitin Al-Zn-Mg užíváno pro zjemnění struktury odlitků.

Fosfor v podobě AlP3 tvoří zárodky pro krystalizaci primárních krystalů křemíku nadeutektických slitin Al-Si, čímž zjemňuje jejich strukturu. U podeutektických slitin ale podporuje tvorbu hrubého eutektika a snižuje modifikační účinek sodíku a stroncia.

Sodík modifikuje (mění) strukturu eutektika slitin Al-Si. U slitin Al-Mg zvyšuje křehkost.

Stroncium modifikuje strukturu eutektika slitin Al-Si. Vyšší obsahy způsobují porezitu, zejména v případě pomalého tuhnutí (lití do pískových forem, silnější části odlitků) a snižují účinnost odplyňování.

Lithium je užíváno pro zlepšení vlastností tvářených slitin, ale u slévárenských slitin má být jeho obsah pod 0,003 %, protože již malá množství zvyšují sklon k porezitě a vyšší množství snižují účinnost modifikace.

Vápník zvyšuje rozpustnost vodíku a jako slabý modifikátor ovlivňuje strukturu eutektika slitin Al-Si. Již velmi nízké obsahy způsobují porezitu odlitků. Přítomnost více než 0,005 % Ca zhoršuje houževnatost slitin Al-Mg. Vápník ovlivňuje modifikační účinek sodíku a stroncia již od 0,005 % Ca. Kolísání obsahu vápníku v surovinách může způsobit přemodifikování a výskyt hrubých částic křemíku. V modifikovaných slitinách by měl být obsah vápníku menší než 0,001 %.

Antimon zvyšuje odolnost proti korozi v mořské vodě a snižuje náchylnost slitin Al-Mg ke vzniku trhlin. Jeho obsahy kolem 0,05 % a větší mají trvalý modifikační efekt na morfologii eutektika Al-Si. Podporují vznik struktury s jemným, lamelárně vyloučeným křemíkem. Působení je závislé na obsahu fosforu a rychlosti chladnutí. Antimon může být do slitin přidáván již v hutích, protože jeho účinek nezaniká přetavením. Jeho přítomnost však ruší účinek modifikačních přísad sodíku a stroncia tím, že s nimi tvoří krystalizačně neaktivní sloučeniny. Z tohoto důvodu nelze tyto prvky kombinovat. Ve slévárnách se nedoporučuje používat obojí způsob zjemňování eutektika vzhledem k možné kontaminaci vratného materiálu antimonem a možnému přemodifikování. Protože při aplikaci antimonu navíc hrozí potenciální nebezpečí vzniku jedovatého antimonovodíku (stibanu, SbH3), jeho přísady se neužívají.

Bismut může být přidáván pro zlepšení obrobitelnosti v množstvích přes 0,1 %.

Beryllium již v stopových množstvích snižuje oxidaci slitin obsahujících hořčík. Jeho obsahy vyšší než 0,04 % ovlivňují složení a tvar intermetalických fází obsahujících železo, a tím výrazně zlepšují pevnost a tažnost. Protože beryllium a jeho sloučeniny patří mezi karcinogeny, vyžaduje tavení a zpracování slitin, které jej obsahují, specifická bezpečnostní opatření.

Faktory ovlivňující mechanické vlastnosti

Mechanické vlastnosti slévárenských slitin hliníku závisí na:

  • obsahu legujících prvků a nečistot,
  • víření v průběhu plnění forem,
  • ovlivnění krystalizace modifikací a očkováním,
  • způsobu odlévání,
  • rychlosti tuhnutí,
  • tepelném zpracování odlitků.

Pevnostní charakteristiky slévárenských slitin hliníku jsou nižší než slitin tvářených. Mez pevnosti se v litém stavu běžně pohybuje v rozmezí 140 až 180 MPa v závislosti na typu slitiny, způsobu lití a tloušťce stěny odlitku. Vyšší pevnosti jsou dosažitelné tepelným zpracováním vytvrditelných slitin.

Tažnost běžných slévárenských slitin hliníku bývá 1 až 4 %. Modifikací eutektických slitin typu Al-Si je však možno tažnost více než zdvojnásobit.

Typy slévárenských slitin

Podle hlavního slitinového prvku se rozlišují binární slévárenské slitiny:

Al-Si   siluminy

Al-Cu duraluminy

Al-Mg hydronalia

Al-Zn

K nejpoužívanějším ternárním slitinám patří kombinace s dobrými slévárenskými i mechanickými vlastnostmi:

Al – Si – Mg a Al – Si – Cu,

ze kterých se litím do písku a do kokil vyrábí 80 % a tlakovým litím dokonce víc než 95 % všech odlitků.

Pořadí podle klesajících slévárenských vlastností slitin hliníku je:

Al-Si, Al-Si-Mg, Al-Si-Cu, Al-Mg, Al-Cu, Al-Zn

Podle metalurgického charakteru se slévárenské slitiny dělí na:

  • nevytvrditelné: Al-Si a Al-Mg, např. AlSi11 a AlMg5,
  • vytvrditelné: Al-Cu, Al-Si-Cu, Al-Si-Mg a Al-Zn-Mg, např. AlCu4Ti , AlSi10Mg, AlSi5Cu3Mg a AlSi12CuNiMg.

Podle způsobu lití bývají slitiny hliníku děleny na:

  • slitiny pro gravitační lití do kovových forem,
  • slitiny pro gravitační lití ostatními metodami,
  • slitiny pro tlakové lití – mají nejméně variant složení. Vyžaduje se od nich vysoká tekutost, pevnost za zvýšených teplot, odolnost proti trhání a nelepivost na formu.

Označování slitin hliníku

Slitiny hliníku na odlitky se podle ČSN EN 1706:2010 Hliník a slitiny hliníku – Odlitky – Chemické složení a mechanické vlastnosti (Aluminium and aluminium alloys – Castings – Chemical composition and mechanical properties) označují písmeny EN AC (A- slitiny hliníku, C-slévárenská slitina) a pěti číslicemi. Toto označení je možno doplnit i chemickým označením, např. EN AC 43300 [EN AC-Al Si9Mg].

První číslice v číselném označení udává řadu slitin podle hlavních legujících prvků:

1 – minimálně 99 % Al 5 – slitina Al-Mg
2 – slitina Al-Cu 6 – slitina Al-Mg-Si
3 – slitina Al-Mn 7 – slitina Al-Zn
4 – slitina Al-Si 8 – slitina Al s různými prvky

Druhá číslice označuje skupinu slitin, třetí číslice je doplňující číslo, čtvrtá a pátá číslice jsou nuly.

Pro označení procesu lití a stavu tepelného zpracování se užívají značky:

S – lití do pískové formy
K – gravitační lití do kovové formy
D – tlakové lití
L – lití na vytavitelný model

Pro označení stavů tepelného zpracování se užívají značky:

F
  • v odlitém stavu
O
  • žíhaný
T1
  • po řízeném ochlazování z teploty lití a přirozeném stárnutí
T4
  • po rozpouštěcím žíhání, zchlazení a přirozeném stárnutí
T5
  • po řízeném ochlazení z licí teploty a umělém stárnutí nebo přestárnutí – používá se pro stabilizaci vlastností a rozměrů, pro zlepšení obrobitelnosti a pro odstranění vnitřního pnutí
T6
  • po rozpouštěcím žíhání, zchlazení a úplném umělém stárnutí – používá se pro dosažení optimální kombinace pevnosti a houževnatosti
T64
  • po rozpouštěcím žíhání, zchlazení a plném umělém stárnutí za podmínek nedostárnutí – používá se pro dosažení nejvyšší houževnatosti
T7
  • po rozpouštěcím žíhání, zchlazení a umělém přestárnutí (stabilizovaný) – stabilizuje mechanické vlastnosti a rozměry odlitků, pevnost je poněkud menší a tažnost naopak větší, než při T6.

 

Příklad označení: EN 1706 AC-45100-K-T6 případně EN 1706 AC-Al Si5Cu3Mg-K-T6 je slitina s 5 % křemíku, 3 % mědi a přísadou (0,3%) hořčíku, odlitá do kovové formy, po rozpouštěcím žíhání a úplném umělém stárnutí.

Základní údaje o používaných slitinách hliníku uvádí tabulka mechanických vlastností slévárenských slitin hliníku podle ČSN EN 1706:2010.

 

 

Tabulka mechanických vlastností slévárenských slitin hliníku podle ČSN EN 1706:2010
Skupina slitin Označení Přibližné chemické složení [%] Způsob lití astav Pevnost v tahuRm min.[MPa] Smluvní mez kluzuRp0,2 min.[MPa] TažnostA50mm min.[%] Tvrdost podle BrinellaHBS min.
číselnéEN AC- chemickými značkamiEN AC-
AlCu 21000 Al Cu4MgTi 4,2-5,0 Cu0,15-0,35 Mg0,15-0,35 Ti S-T4 300 200 5 90
K-T4 320 200 8 95
L-T4 300 220 5 90
21100 Al Cu4Ti 4,2-5,2 Cu0,15-0,30 Tido 0,55 Mndo 0,19 Fe S-T6 300 200 3 95
S-T64 280 180 5 85
K-T6 330 220 7 95
K-T64 320 180 8 90
21200 Al Cu4MnMg 4,0 -5,0 Cu0, 2– 0,5 Mn0,15–0,50 Mg0,2 Fe0,10 Ti S-T4 330 225 3 100
S-T7 370 310 2 110
K-T4 400 240 8 110
K-T7 410 325 5 120
AlSiMgTi 41000 Al Si2MgTi 1,6-2,4 Si0,45-0,65 Mg0,05-0,20Tido 0,60 Fe0,30-0,60 Mn S-F 140 70 3 50
S-T6 240 180 3 85
K-F 170 70 5 50
K-T6 260 180 5 85
AlSi7Mg 42000 Al Si7Mg 6,5-7,5 Si0,20-0,65 Mgdo 0,55 Fedo 0,35 Mndo 0,20 Cu S-F 140 80 2 50
S-T6 240 180 1 75
K-F 170 90 2,5 55
K-T6 260 220 1 90
K-T64 240 200 2 80
L-F 150 80 2 50
L-T6 240 190 1 75
42100 Al Si7Mg0,3 6,5-7,5 Si0,25-0,45 Mgdo 0,19 Fedo 0,10 Mndo 0,05 Cu S-T6 230 190 2 75
K-T6 290 210 4 90
K-T64 250 180 8 80
L-T6 260 200 3 75
42200 Al Si7Mg0,6 6,5-7,5 Si0,45-0,70 Mgdo 0,19 Fedo 0,10 Mndo 0,05 Cu S-T6 250 210 1 85
K-T6 320 240 3 100
K-T64 290 210 6 90
L-T6 290 240 2 85
AlSi10Mg 43000 Al Si10Mg(a) 9,0-11,0 Si0,20-0,45 Mgdo 0,55 Fedo 0,45 Mndo 0,05 Cu S-F 150 80 2 50
S-T6 220 180 1 75
K-F 180 90 2,5 55
K-T6 260 220 1 90
K-T64 240 200 2 80
43100 Al Si10Mg(b) 9,0-11,0 Si0,20-0,45 Mgdo 0,55 Fedo 0,45 Mndo 0,10 Cu S-F 150 80 2 50
S-T6 220 180 1 75
K-F 180 90 2,5 55
K-T6 260 220 1 90
K-T64 240 200 2 80
43200 Al Si10Mg(Cu) 9,0-11,0 Si0,20-0,45 Mgdo 0,65 Fedo 0,55 Mndo 0,35 Cu S-F 160 80 1 50
S-T6 220 180 1 75
K-F 180 90 1 55
K-T6 240 200 1 80
43300 Al Si9Mg 9,0-10,0 Si0,25-0,45 Mgdo 0,19 Fedo 0,10 Mn S-T6 230 190 2 75
K-T6 290 210 4 90
K-T64 250 180 6 80
43400 AlSi10Mg(Fe) 9,0-11,0 Si0,20-0,50 Mgdo 1,0 Fedo 0,55 Mn D-F 240 140 1 70
43500 Al Si10MnMg 9,0-11,5 Si0,1-0,6 Mg0,4-0,8 Mn D-F 250 120 5 65
D-T5 270 150 4 80
D-T7 200 120 12 60
AlSi 44000 Al Si11 10,0-11,8 Sido 0,45 Mg S-F 150 70 6 45
K-F 170 80 7 45
44100 Al Si12(b) 10,5-13,5 Sido 0,10 Mgdo0,65 Fedo 0,55 Mn S-F 150 70 4 50
K-F 170 80 5 55
L-F 150 80 4 50
44200 Al Si12(a) 10,5-13,5 Sido 0,55 Fedo 0,35 Mn S-F 150 70 5 50
K-F 170 80 6 55
44300 AlSi12(Fe) 10,5-13,5 Sido 1,0 Fedo 0,55 Mn D-F 240 130 1 60
44400 Al Si9 8,0-11,0 Sido 0,65 Fedo 0,50 Mn D-F 220 120 2 55
S-F 170 80 4 50
K-F 180 90 5 55
44500 Al Si12(Fe)(b) 10,5-13,5 Si1,0 Fe0,55Mn0,4 Mg D-F 240 140 1 60
AlSi5Cu 45000 Al Si6Cu4 5,0-7,0 Si3,0-5,0 Cu S-F 150 90 1 60
K-F 170 100 1 75
45100 Al Si5Cu3Mg 4,5-6,0 Si2,6-3,6 Cu0,15-0,45 Mg K-T4 270 180 2,5 85
K-T6 320 280 < 1 110
45300 Al Si5Cu1Mg 4,5-5,5 Si1,0-1,5 Cu0,35-0,65 Mg do 0,65 Fedo 0,55 Mn S-T4 170 120 2 80
S-T6 230 200 < 1 100
K-T4 230 140 3 85
K-T6 280 210 < 1 110
45400 Al Si5Cu3 4,5-6,0Si2,6-3,6 Cu K-T4 230 110 6 75
45500 Al Si7Cu0,5Mg 6,5 – 7,5 Si0,2 – 0,7 Cu0,2 – 0,45 Mg S-T6 250 190 1 85
K-T6 320 240 4 100
AlSi9Cu 46000 Al Si9Cu3(Fe) 8,0-11,0 Si2,0-4,0 Cudo 1,3 Fe D-F 240 140 < 1 80
46100 Al Si11Cu2(Fe) 10,0-12,0 Si1,5-2,5 Cudo 1,1 Fe D-F 240 140 < 1 80
46200 Al Si8Cu3 7,5-9,5 Si2,0-3,5 Cudo 0,8 Fe S-F 150 90 1 60
K-F 170 100 1 75
D-F 240 140 1 80
46300 AlSi7Cu3Mg 6,5-8,0 Si3,0-4,0 Cu0,3-0,6 Mg K-F 180 100 1 80
46400 AlSi9Cu1Mg 8,3-9,7 Si0,8-1,3 Cu0,25-0,65 Mg S-F 135 90 1 60
K-F 170 100 1 75
K-T6 275 235 1,5 105
46500 Al Si9Cu3(Fe)(Zn) 8,0-11,0 Si2,0-4,0 Cudo 1,3 Fedo 3,0 Zn D-F 240 140 < 1 80
46600 Al Si7Cu2 6,0-8,0 Si1,5-2,5 Cudo 0,8 Fe S-F 150 90 1 60
K-F 170 100 1 75
AlSi(Cu) 47000 AlSi12(Cu) 10,5-13,5 Sido 1,0 Cudo 0,8 Fe S-F 150 80 1 50
K-F 170 90 2 55
47100 Al Si12Cu1(Fe) 10,5-13,5 Si0,7-1,2 Cudo 1,3 Fe D-F 240 140 1 70
AlSiCuNiMg 48000 Al Si12CuNiMg 10,5-13,5 Si0,8-1,5 Cu0,7-1,3 Ni0,8-1,5 Mg K-T5 200 185 < 1 90
K-T6 280 240 < 1 100
48100 Al Si17Cu4Mg 16 – 18 Si4 – 5 Cu0,25 – 0,65 Mg1,3 Fe0,3 Ni1,5 Zn L-F 200 180 1 90
L-T5 295 260 1 125
D-F 220 160 < 1 90
AlMg 51100 Al Mg3(a) 2,5-3,5 Mgdo 0,55 Sido 0,55 Fe S-F 140 70 3 50
K-F 150 70 5 50
51200 Al Mg9 8,0-10,5 Mg2,5 Sido 1,0 Fe D-F 200 130 1 70
51300 Al Mg5 4,5-6,5 Mgdo 0,55 Sido 0,55 Fe S-F 160 90 3 55
K-F 180 100 4 60
L-F 170 95 3 55
51400 Al Mg5(Si) 4,5-5,5 Mgdo 1,5 Si S-F 160 100 3 60
K-F 180 110 3 65
51500 Al Mg5Si2Mn 4,7 – 6,0 Mg1,8 – 2,6 Si0,4 – 0,8 Mn D-F 250 140 5 70
AlZnSiMg 71100 Al Zn10Si8Mg 9,0 – 10,5 Zn7,5 – 9,5 Si0,2 – 0,5 Mg S-T1 210 190 1 90
K-T1 260 210 1 100