Statika se zabývá rovnováhou sil (soustavy sil nebo momentů) působících na tuhé těleso. Pro technická řešení má význam i řešení rovnováhy za pohybu se zanedbáním dynamických účinků.

Kinematika se zabývá pohyby tuhých těles (soustav tuhých těles), zejména pak rozborem jejich pohybu bez ohledu na příčiny pohybu.

Dynamika se zabývá pohybem tuhých těles jako důsledkem působení sil na těleso. Z hlediska rozměrů, resp. skladby zkoumaných objektů lze dělit mechaniku tuhých těles na:

– mechaniku hmotného bodu,

– mechaniku soustavy hmotných bodů (mechaniku těles),

– mechaniku soustav těles.

– stavby pyramid,

– Aristoteles (mj. myšlenka dokonalosti kruhového pohybu) měl za to, že těleso se může pohybovat jen tehdy, působí-li na něj trvale síla,

– Archimedes zavedl pojmy užívané v mechanice dodnes, například pojmy těžiště, statický moment, rovnováha na páce. Sestrojil kladkostroj, sestrojil čerpadlo na principu nekonečného šroubu. Vyslovil zákon o nadlehčování těles ponořených do kapaliny a o skládání rychlosti,

– Buridan, Bradwardine studovali rychlost, zrychleni, hybnost,

– Leonardo da Vinci zdokonalil Archimedovy stroje, konstruoval nové stroje, při jejich teoretických návrzích použil rovnováhu momentů, Koperník formuloval heliocentrické pojetí sluneční soustavy, zabýval se pohyby nebeských těles,

– Tartaglia objevil zákony balistiky, Stevin stanovil podmínky rovnováhy na nakloněné rovině, Kepler formuloval tři zákony o oběhu planet kolem Slunce po eliptických drahách,

– Galilei stanovil závislost dráhy, rychlosti a času při volném pádu těles, zabýval se teorii šikmého vrhu, Descartes formuloval princip ekvivalence práce, zkoumal raz těles a hybnost, Torricelli formuloval větu o zachování pohybu střediska hmotných bodů, Huyghens se zabýval rázem těles a odstředivou silou,

– Newton formuloval základní zákony mechaniky (zákon setrvačnosti, zákon o změně hybnosti, zákon akce a reakce), Leibniz řešil spojitost v mechanice, zabýval se absolutně tuhými tělesy a problematikou pohybujících se těles, Euler řešil kinematiku hmotného bodu, setrvačníky a další, zejména se zabýval nebeskou mechanikou atd., d’Alembert zveřejnil metodu tvorby pohybových rovnic vycházející ze setrvačných sil, zabýval se kmitavým pohybem strun a řešil vlnové rovnice, Lagrange založil analytickou mechaniku, řešil sférický pohyb těles (Lagrangeův setrvačník),

– Poisson zobecnil pojem impulzu a mj. formuloval princip virtuálních prací, Hamilton objevil souvislost rozličných pohybů s danou integrální veličinou, jeho princip rozšířil Ostrogradskij, Dirichlet odvodil větu o minimu potenciální energie při rovnováze, tím se zabýval rovněž Hertz, Čebyšov je znám svými pracemi z oblasti teorie mechanismů,

– Einstein pracoval v oblasti relativistické mechaniky, byl autorem univerzálního prostoročasového modelu vesmíru, Artobolevskij se zabýval teorii mechanismů.