Kování

Kování rozdělujeme na volné, radiální a zápustkové. Při volném kování se působí opakovanými údery pouze na část povrchu materiálu. Při radiálním kování se působí v příčném směru na podlouhlý polotovar několika nástroji, zpravidla čtyřmi, přičemž tyto nástroje působí v určité délce téměř na celý obvod. Při zápustkovém kování se působí jedním nebo více údery na celý nebo téměř celý vnější povrch tvářeného polotovaru.

Volně lze kovat na padacích bucharech nebo na hydraulických lisech. Zápustkově lze kovat i na protiběžných bucharech a na mechanických lisech.

Protlačování

Při protlačování se tvářený materiál vytlačuje z dutiny nástroje otvorem různého tvaru. Protlačováním se zhotovuji tyče nebo součástky.

Válcování

Při válcování se materiál tváří dvěma nebo vice rotujícími válci. Pokud materiál vstupuje rovnoběžně s osou válcovací stolice (kolmo k ose válců), jde o podélné válcování. Při kosem válcování se mezi válci s mimoběžnými osami válcuji především trubky. Příčným válcováním se zpracovává většina vyrobených kovů na pásy či tyče různého průřezu. Příčné a kosé válcování patří mezi hutní technologie, ostatní postupy válcování patří mezi strojírenské technologie.

Tažení, ražení, kalibrování

Při tažení se podlouhlý polotovar protahuje průvlakem. Při ražení se vytváří reliéf na povrchu materiálu bez významnější změny ostatních rozměrů. Kalibrování slouží ke zpřesnění rozměrů součástky.

Speciální způsoby tváření

Další postupy lze označit jako speciální způsoby tváření. Prvou skupinu tvoří tváření zvláštními rychlostmi. Při tváření výbuchem a elektrickým impulsem jde o vysoké rychlosti, při superplastickém tváření jde o malé rychlosti. Tváření za zvláštních podmínek a tváření zvláštních polotovarů se provádí běžnými nástroji. Jde např. o tváření výbuchem, tváření částečně utuhlého kovu, tvářeni skládaných polotovarů apod.