Znalost základních pravidel mechaniky ulehčovala člověku jeho činnost již od dob historicky dávných. Byly to zejména jednoduché stroje jako páka a klín, které umožnily stavbu pyramid a stavbu nebo přemísťování dalších lidských výtvorů, z nichž jsou známé například sochy na Velikonočním ostrově. Kinematika se rozvíjela zejména s poznáváním pohybů nebeských těles, její znalost umožnila například stanovit a předpovídat vzájemné polohy planet, umožnila předpovídat s dnes neuvěřitelnou přesnosti zatmění Slunce nebo Měsíce.

Dělení mechaniky tuhých těles vychází z historických souvislostí a je v současné době dělením již klasickým. Mechanika tuhých těles rozdělena na:

– statiku,

– kinematiku,

– dynamiku.

Mechanika se zabývá podle současných poznatků obecně pohybem hmotných kontinui, tvořených nekonečným množstvím hmotných bodů (částic) vázaných vzájemně různými vazbami s rozdílnými silovými účinky. Děleni mechaniky na mechaniku tuhých těles a na další mechaniky (mechaniku tekutin, termomechaniku atd.) je dáno historickým vývojem této oblasti a vychází v podstatě z charakteru kontinua.

Tuhé kontinuum, u něhož jsou vzájemné vzdálenosti hmotných bodů konstantní, je nejjednodušším druhem kontinua, jehož součásti jsou i tuha tělesa. Předpoklad nedeformovatelnosti je u tuhých těles splněn jen do určité míry, avšak tento předpoklad je z hlediska matematického řešení sice výhodný, ne vždy však zcela správný.

Při řešení úloh mechaniky tuhých těles lze zavést předpoklad, že tuhé těleso, jehož rozměry jsou řádově velmi male, lze považovat za hmotný bod.